Pohodlně se usaďte

a divte se se mnou

      Dovolte přivítat Vás na neoficiálních webových stránkách obce Blešno.

Budu rád, když mně pomůžete je spolutvořit svými názory a nápady. Budu zde uveřejňovat, podle vašich přání, veškeré společenské a sportovní aktivity v obci a blízkém okolí. Děkuji za případnou budoucí spolupráci. Administrátor mail naseblesno(at)seznam.cz

Hodnocení uživatelů: 4 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Blbec

Neustále mne fascinuje jeden z fenoménů a to je lidská blbost. Nedávno jsem se dopídil k definici, která se mi zalíbila a pokusím se ji okomentovat a porovnat s příběhem ze života. Tak tedy tady je definice:

 Definice blbce    

Blbci jsou všude a s blbostí se setkáváme na každém kroku. Nikdo však pořádně neví, co to znamená a jaké to má vlastnosti. Pokud chceme na blbost nějak reagovat, je dobré vědět, jestli se nejedná o projev nepřátelství, manipulace, nebo jde opravdu a výhradně jen o blbost.     Pokud s vámi někdo manipuluje, je dobré to rozeznat a přiměřeně se proti tomu chránit. Pokud je někdo nepřítel, koná s úmyslem způsobit vám zlo. Pokud narazíte na podvodníka, je jeho cílem zisk a vám zbudou oči pro pláč. Pokud narazíte na vyšší společenský organismus, většinou vám zůstane nějaký reklamou vnucený výrobek či služba, které nepotřebujete. Pokud narazíte na nepřátelský vyšší společenský organismus, skončíte ve vězení.

 Jak ale poznat, že se jedná o srážku s blbcem?    

Setkání s blbcem je nesmírně frustrující, protože naprosté míjení se, ke kterému dochází při kontaktu blbem, způsobuje nejprve pochybnosti o sobě a vlastních schopnostech, pak nastává fáze úlevy, kdy zjistíme, že blbec opravdu nejsem já, načež dochází k pocitu nasranosti na sebe, že jsme o sobě pochybovali a teprve poté, kdy se ujistíme, že chyba opravdu není na naší straně, můžeme přiměřeně jednat. Takový sebeobviňovací vzorec chování zvyšuje úroveň stresu a proto je potřebné ho zjistit, uvědomit si ho a eliminovat. Nejlépe i s blbcem. Eliminace blbců slouží jako vhodný psychohygienický prostředek k potlačení vlastního stresu.     Abychom neměli zmatky v terminologii, tak blbec bude entita a blbost bude konání této entity. Entita může být jednotivec, nebo i vyšší společenský organismus*.

 

Definice blbce

Blbec je jedinec, který škodí bez toho, že by si to uvědomoval.

 

Vlastnosti

Blbci jsou morálně neutrální.

Blbci jsou inteligenčně neutrální.

Blbci jsou nepředvídatelní.

Blbec je vždy ten druhý.

 

Blbci škodí lidem bez zjevného úmyslu.

    Pokud vás někdo poškodí s úmyslem způsobit vám zlo, jedná se o nepřítele, nebo o člověka sledujícího vlastní zájmy, pokud jste předmětem jeho manipulace. Pokud nás někdo poškodí bez úmyslu, je to blbec. Blbec jako takový je tedy morálně neutrální.

    Blbci konají dobro i zlo naprosto chaoticky. Výběrový efekt způsobuje, že si pamatujeme hlavně zlo, protože pokud nám blbec omylem spáchá dobro, kupříkladu tím, že se splete a vrátí nám víc peněz, brzy na to zapomeneme. Ovšem, že nás obral si pamatujeme nafurt.

    Z hlediska morálky bychom mohli zavést pojmy hodný blbec a zlý blbec, kdy hodný blbec škodí hlavně sám sobě a zlý blbec škodí svému okolí. Zlý blbec a blbec většinou splývají, ale někdy je vhodné je odlišit. Extrémním případem je zlý blbec páchající dobro. Hodný blbec páchající zlo z definice nijak nevybočuje z kategorie blbců obecných.

    Hlavním projevem někde se vyskytujících konajících blbců je produkce blbostí, které působí zlo a škodí, takže dochází ke katastrofám, které odserou lidi v blízkém či širokém okolí, přičemž ani při podrobném zkoumání se nezjistí, že by se jednalo o zjevný úmysl škodit. Blbec koná bez toho, že by si následky svého počínání uvědomoval. Blbec primárně koná bez zlého úmyslu a je přesvědčen o tom, že svým konáním koná dobro, případně je mu to naprosto šumafuk.

    Hubit blbce je nesmírně morálně vysilující, protože to znamená ničit jedince, kteří podle obecných měřítek morálky nejsou zlí, a tudíž si to nezaslouží. Člověk potírající blbce vypadá jako vyvrhel topící ubohá koťátka i přesto, že je to nezbytné.

    Blboničitel se musí vyrovnat s tím, že hubit blbce je morálně namáhavé a pomáhá představovat si, že jste sadař, zušlechťující lidstvo prořezáváním zdivočelých výhonků. Přesto se najde nemalé množství ušlechtilých idiotů, kteří se vám všemi silami v tomto ničení snaží zabránit s poukazem na morální rozměr. Pokud se takových ušlechtilců vytvoří nadkritické množství, vznikají nevyčíslitelné, katastrofické škody, protože chráněným blbům je umožněno konat neomezeně. Blbost není na inteligenci závislá.

    Množství blbců vyskytujících se v populaci je rovnoměrné a neklesá s rostoucí inteligencí. Blbce najdeme mezi nevzdělanci i vzdělanci. Vzdělaný blbec je o to horší, že mu jeho postavení umožňuje škodit plošně s mnohem větší účinností a dosahem. Kdo se setkal se vzdělaným blbem, má z toho zážitky na celý život.

    Důkazem nezávislosti blbosti a inteligence je pokud se zaměříte na opačné pohlaví. Množstevní výskyt blbkyň zcela jistě nezávisí na jejich inteligenci. Ačkoli být blbcem se u muže tak nějak automaticky předpokládá, je naprosto na pováženou vysoký výskyt blbkyň napříč veškeroženstvem, počínaje blondýnami, vyžadujícími rakve do Y protože při lehnutí automaticky roztahují nohy, až po vzdělanostně přesycené intelektuálky, které nohy od sebe nedají ani omylem. Zvláštní kapitolou jsou pak společenské organismy nejrůznějších feministických a genderových hnutí. Následky blbosti nelze předvídat.

    Blbci jsou šíleně vynalézaví, takže se s projevy blbosti můžete setkat na nejneočekávanějších místech. Pokud se člověk s blbostí setká, musí způsobenou škodu minimalizovat bojem, útěkem, nebo destrukcí blbce.     Pokud se historicky zjistilo, že jednání blců vytváří opakovatelné vzory, dá se zvýšenou mírou úsilí takové jednání rozpoznat, očekávat a eliminovat prevencí.

    Jestliže vyjedeme autem do provozu, uděláme lépe, když se nebudeme spoléhat na to, že nás ochrání dopravní předpisy, ale budeme se snažit každého účastníka provozu předem vyhodnotit, jak by nás mohl svojí blbostí ohrozit, a co podnikneme v případě, že se tak stane. Sice nás to neochrání od smetení blbcem z vedlejší, ale pokud nemá větší auto, mohli bychom to aspoň přežít.

    Je vhodné všechny účastníky provozu za blbce předem považovat, což ostatně automaticky dělá naprosto každý. Jediný rozdíl je v tom, že se snažíme kontaktu s blbcem preventivně vyhnout a předvídat jeho konání, protože žádný předpis ještě nikoho nikdy před blbcem neochránil. Každopádně nepředvídatelnost blbců a jejich konání je to, co udržuje evoluci v pohybu.

 

Páchání dobra

    Pokud se blbci v něčem vyžívají, pak je to páchání dobra. Pokud blbec usoudí, že je něco dobré a má možnost to prosazovat vznikají katastrofické škody. Klasickým příkladem jsou věřící. Věřící fanaticky páchají dobro i za tu nejvyšší cenu. Nevadí, jestli přitom zařve kultura nějaké přírodní civilizace, nebo jestli to narvete s letadlem plným lidí do paneláku.

    Pokud se za účelem páchání dobra blbci sdružují a vytvářejí dobroprosazující organizace, vznikají škody celospolečenské. Společenské organismy pak páchají dobro institucionálně, ať to stojí, co to stojí. Komunisti do vás perou dobro horem dolem, až je z toho 20 milionů mrtvých. Ekoteroristi páchají dobro na přírodě za výpalné požadované na všech, kdo se odváží začít něco stavět. Uctívači globálního tepla prosazují svoje náboženství za cenu astronomických ekonomických ztrát.

    Zvláštním případem společenského organismu, který má páchání dobra v popisu práce je parlament. Tuto organizaci by nikdo zajisté nepodezíral, že existuje proto, aby páchala zlo. Nicméně i přesto k tomu pravidelně dochází. Vysvětlení je takové, že díky vysoké blbnasycenosti nelze rozlišit, jestli celospolečenské škody zde vznikající jsou způsobeny samovolnou blbaktivitou, nebo jestli jde o přímý důsledek snahy páchat dobro jako takové.

    Speciální odrůdou pachatelů dobra jsou ušlechtilí idioti. Jsou to bytosti, které umožňují páchání zla ničemům a blbcům v rámci nějakého morálně ušlechtilého cíle. Jsou nedílnou doprovodnou součástí ideologických světlých zítřků, či jiného morálně ušlechtilého úsilí. Že přitom svou činností podporují zlo nechápou, a takové tvrzení je uráží.     Typickými představiteli této skupiny jsou libovolní věřící a sympatizanti ekoteroristů, komunistů, fašistů, dále sympatizanti spolků proti potratům, proti kouření, proti  pornografii, proti radaru, sympatizanti sociálního státu, sympatizanti ekologického hnutí a feministky.

 

Závěrem

     Blbci vždy udeří naprosto neočekávaně.

     Blbci škodí a je třeba je ničit. 

     Ničit blbce je vysoce morální.

     Iniciativní blbec je horší, než třídní nepřítel. Blbci jsou evolučně nepostradatelní.

     Blbec je vždy ten druhý.

 

Tak co říkáte nepřipomíná vám tato definice někoho z okolí? Nahodile si vzpomínám na vypadlá dvířka od komína, přivolání policie pro rušení nočního klidu hudbou, někdy i kolem 18 hodiny a podobně. Při tom nám pod okny našich bytů zní hudba motorů nákladních a osobních vozidel a motocyklů  to těmto definovaným jedincům nevadí. Prostě tohoto fenoménu se nezbavíme, protože jak řekl klasik, blbost je věčná.

sm2