„Každá žena, která se v těhotenství nechá naočkovat, riskuje zdraví své i zdraví svého dítěte,“ tvrdí imunoložka Zuzana

 Krátká, autorka mnoha odborných článků a přednášek týkajících se protilátek proti koronaviru, která se problematice koronavirové diagnostiky věnuje od jara 2020. Za neetické považuje přenášet odpovědnost „za kolektivní imunitu“ na mladou generaci, pro kterou je zdravotní přínos minimální, a přitom neznáme zdravotní rizika spojená s jejich očkováním.

V posledních týdnech nabralo očkování v tuzemsku na obrátkách. Cílem ministerských úředníků i odborníků MeSES je naočkovat 70 procent populace, protože jedině tak bude podle jejich názoru dosaženo kolektivní imunity. Jak důležitá je ta zmíněná hranice a zaručuje kolektivní imunitu?

Nyní se nám daří očkovat rychle. Podle informací ÚZIS bylo už hlavně v rizikových skupinách očkováno velké množství lidí. Mezi seniory staršími 70 let je naočkováno nebo k očkování přihlášeno 82 procent osob. Očkování se účastní 80 procent lidí ve věku 65–70 let, 72 procent lidí ve věku 60–64 let a 68 procent lidí ve věku 55–60 let. Já osobně to považuji za úspěch k nastolení kolektivní imunity, protože k těmto lidem musíme připočítat ty osoby, které covid prodělaly a mají vytvořenou imunitu přirozenou cestou. Obě tyto skupiny vytvářejí společně tzv. imunologickou hradbu. Lidé z MeSES nemají pravdu, když hovoří o nutnosti 70 procent proočkovanosti. Jde o to, aby byli lidé imunní. Buď po očkování, nebo po infekci. Nesmíme pak zapomínat ani na tzv. nevnímavé lidi, tedy ty, kteří virus nechytnou prostě proto, že mají dostatečně silnou imunitu.

Svůj přehled o očkování jste skončila u věkové kategorie 55 až 60 let. Ale co mladší ročníky, které o očkování zdaleka takový zájem neprojevují?

Je logické, že zájemců mezi nimi je méně. Mladší lidé chodili do práce, měli více kontaktů, mnohem více z nich prodělalo infekci a mají přirozenou imunitu. Pro tyto lidi má tedy očkování minimální přínos, nepočítáme-li „potvrzení o očkování“, které mají slíbené za to, když podstoupí očkování. Mladší lidé mají nižší riziko, že u nich bude průběh onemocnění závažný nebo že na něj zemřou, proto se nemoci bojí méně.

Narážíte na přirozenou imunitu. Ale doktor Smejkal i odborníci z Ministerstva zdravotnictví nebo MeSES tvrdí, že s ní nelze počítat, dokud nebude jasné, jaká hladina protilátek je nutná pro ochranu před nákazou. Jejich tvrzení, že imunita po prodělané nemoci není dostatečná, může vyprchat a pro kolektivní imunitu je nutné zajistit imunitu očkováním, tedy není přesné?

Stokrát řečený nesmysl se pravdou nestane. Proděláním infekce získáváme specifickou imunitu, která nás chrání při opakovaném kontaktu se stejným virem. Zatímco CDC, ECDC i WHO již imunitu získanou po infekci považují za fakt, o kterém se nediskutuje, naši odborníci, kteří ovlivňují poslední rok kroky Ministerstva zdravotnictví, zřejmě tyto práce ještě nečetli a stále si vedou svou o tom, že přirozená imunita nefunguje. Jaromír Jágr zřejmě informace CDC četl a ví, že ho protilátky proti koronaviru chrání. Uvedl, že se nechce nechat očkovat a nechce se stát tváří očkovací kampaně. Nechápu, proč ho za to odborníci, ale i veřejnost odsuzují. Jedná naprosto rozumně a já s ním souhlasím. A se mnou i mnoho kolegů, ať už jsou to lidé z platformy SMIS – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, tak i řada dalších kapacit v oblasti imunologie.

Jaromír Jágr se tedy tváří očkovací kampaně nestal. Ta se v poslední době zaměřila na mladší populaci a velmi se proměnila. Jak se vám ale zamlouvá, že více než na zdravotní přínos se poukazuje na výhody spočívající v návratu normálního života?

Nechápu, jak mohli lékaři v klinické skupině a v MeSES schválit kampaň založenou na polopravdách a místo poukazování na zdravotní přínos očkování z toho udělali poukaz na „vstupenku do zdánlivě normálního života“. Mám na mysli billboardy s nápisy: „Jdu s kámošema na pivo. Tečka“. „Už žádnej opruz s testy. Tečka“. Pro mě je tato reklama za hranou toho, co je etické.

Vidíte v očkování, které má i některé hodně hlasité kritiky, nějaké riziko?

Za zásadní problém považuji plošné očkování celé populace vakcínami, u kterých si nemůžeme být jistí tím, že nebudou mít v dlouhodobém měřítku nežádoucí zdravotní účinky. Jsem imunolog, který dvacet let dělá klinickou imunologii. Navíc jsem pracovala ve firmě SOTIO, kde jsem několik let vedla výrobu protinádorových vakcín. Vím, jak složité je novou vakcínu převést z fáze výzkumu do třetí fáze klinické studie. Vím, jak dlouho jsme museli sbírat a vyhodnocovat data, než jsme si po několika letech mohli být jistí, že vakcína je bezpečná. Nyní po pár měsících jejich používání očkujeme všechny včetně těhotných žen a dětí. Lidé o rizicích přemýšlejí, hledají odpovědi, ale odborníci mlží. S úsměvem na tváři nás utvrzují v přesvědčení, že zdravotní komplikace spojené s vakcinací jsou normální. Proto je důležité, aby se lidem dostalo objektivních a vyvážených informací. Vynucovat si očkování tím, že bez něj vám stát nedovolí žít normálně, je absolutně nemorální.

Trocha nepohody na dva, tři dny stojí za dlouhodobou imunitu. Je to běžné, dělá to mnoho lidí, co znám. Naočkuji se a už nebudu infekční. Nebo vakcinace nechrání dostatečně?

Především je nutné si uvědomit, že očkování nechrání druhé. Platí, že po očkování stejně jako po prodělané nemoci se snižuje riziko opakované nákazy přibližně o 60 až 90 procent. Očkujeme pět měsíců. Podle informací ÚZIS se po první dávce očkování nakazilo 16,8 tisíce lidí. Po druhé dávce očkování se nakazily další 3 tisíce lidí z milionu očkovaných. Tedy očkování nás před infekcí nechrání zcela. Podíváme-li se na data o opakovaných infekcích u lidí, kteří měli v minulosti covid, tak za uplynulý rok mělo infekci 1,22 milionu lidí a opakovaně bylo PCR pozitivních 1400 lidí. Tedy to je další důkaz, že přirozená imunita funguje minimálně stejně dobře jako očkování.

Proč by tedy odborníci z ministerstva tvrdili, že protilátky nefungují?

To nevím a opravdu by mě zajímalo, co je k těmto závěrům vede. Považuji to za šíření poplašné zprávy. Žonglují s „imunitou“ a „neimunitou“ podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Lidé z MeSES například tvrdí, že v prvních šesti měsících po prodělaném onemocnění imunitu, resp. protilátky, máme, po půl roce ji nemáme. Naše data potvrzují to, že u většiny lidí vydrží 8 až 12 měsíců v ochranné koncentraci. Není nutné lidi strašit tím, že protilátky jim zmizí. Když si necháte stanovit protilátky, máte najednou možnost volby. Nemáte-li je, většinou se necháte naočkovat. Máte-li je, tak se buď necháte naočkovat, abyste měli ještě vyšší imunitu, nebo nenecháte, pokud jsou dostatečně vysoké. Většina lidí kolem mě si ale život komplikovat nechce a vlastně vítá doporučení po ničem nepátrat. Nemusí nic řešit, vědí, že pro zdraví to nedělají a pravým důvodem je získat volnost.

Kde si mohu nechat zjistit protilátky a na jak dlouho mohu počítat, že vydrží?

Vyšetření se provádí se ve většině imunologických nebo mikrobiologických laboratoří. Výsledek budete mít k dispozici během pár dnů. Bude vás to stát kolem pětistovky. Dokument WHO o přirozené imunitě uvádí, že ještě 6 až 8 měsíců po nemoci jsou protilátky detekovatelné a imunita člověka po infekci je srovnatelná s imunitou po očkování.

Jak je to s přijímáním pozitivních testů na protilátky?

Podle americké CDC člověk, který má protilátky, nemusí do karantény, pokud se setká s infikovanou osobou. Tento test může být proveden třeba 8 měsíců po infekci a je-li pozitivní, pak platí další 3 měsíce.

Pokud bych covid prodělal, mám nějaké zdravotní riziko v případě, že se rozhodnu pro očkování?

Osoby, které se ještě s infekcí nesetkaly, mají reakci na očkování zpravidla mírnější. Osoby s imunitou po nemoci reagují zejména na druhou dávku bouřlivěji a může dojít k tomu, že se imunita „vzbouří“. V klinické studii, ve které se porovnávaly protilátky a nežádoucí zdravotní účinky u vakcinovaných osob, bylo zjištěno, že nežádoucí účinky po očkování mělo 46 procent lidí, kteří infekci neprodělali, ale 89 procent lidí, kteří covid měli. Navíc množství protilátek se u lidí po infekci dostaly „na strop“ už po první dávce, po druhé se jen obrovský nárůst zopakoval. I naši odborníci – například prof. Bartůňková, prof. Šedivá a prof. Beran – na problém s očkováním lidí po prodělání covidu upozorňovali. Žádali, aby lidé s protilátkami nebyli očkovaní vůbec nebo byli očkovaní jen jednou dávkou, aby nebylo tolik nežádoucích reakcí při druhé dávce. Jenže názor odborníků opět nebyl akceptován.

Už jsme nakousli téma očkování mladých lidí. Je žádoucí? A je etické, když je k tomu nutíme?

Myslím si, že je neetické přenášet odpovědnost „za kolektivní imunitu“ na mladou generaci, pro kterou je zdravotní přínos minimální a zdravotní rizika spojená zatím neznáme. Uvědomme si, že dosud nebyly dokončené klinické zkoušky u žádné z vakcín. U mladé populace bychom se měli spíš než na očkování zaměřit na zjištění toho, kolik mladých lidí již protilátky má. O to se budeme v nejbližších týdnech snažit v projektu, který organizuje naše laboratorní skupina SMIS. Odborníci z Ministerstva zdravotnictví bagatelizují zdravotní rizika spojená s očkováním a ty, kteří na ně upozorňují, označují za dezinformátory. Nicméně každým dnem se objevují v odborném světovém tisku další zprávy, které nabádají k opatrnosti. Podívejme se na příklad vakcíny Vaxzevria výrobce AstraZeneca. Tu nejprve Evropská léková agentura nedoporučila pro lidi pod 60 let, nyní se hovoří o jejím stažení i pro lidi starší. A Ministerstvo zdravotnictví na to nereaguje, nebo až s velkým zpožděním.

Hovoříte o tom, že odborníci z Ministerstva zdravotnictví bagatelizují zdravotní rizika, na která někteří odborníci upozorňují. O jaká jde?

Nejčastěji se hovoří o rizicích spojených s krevními sraženinami neboli trombózami, které mohou mít i fatální následky. Ve vyjádření britských odborníků, kteří mají největší zkušenosti s vakcínou Vaxzevria od výrobce AstraZeneca, je uvedeno, že po vakcinaci mělo trombózu 348 lidí, z nichž 61 zemřelo. Naočkováno bylo 24 milionů dávek vakcíny. Proto tuto vakcínu přestali aplikovat osobám mladším 30 let. V poslední době přibývá také případů zánětů srdce – myokarditidy a perikarditidy – u mladých osob.

Kde si mohu najít potřebné informace o rizicích spojených s očkováním, když na stránkách s linkem na očkování se o nich nic nedočtu?

U registrace se dozvíte vše o získání certifikátů a o problematice testování, ale – jak jste uvedl – nic o vakcínách a jejich nežádoucích účincích. Informace o vakcínách musíte velmi složitě dohledávat na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Když mluvíme o rizicích, napadá mě, jak je to s očkováním těhotných, když normálně se klinické zkoušky na těhotných nedělají. Lze jim očkování vůbec doporučit?

Na těhotných ženách se žádné klinické studie z etických důvodů neprovádějí. Nechápu, jak je možné, že vakcinace je těhotným ženám doporučována, když nemáme ponětí o tom, zda nebude mít negativní účinky na ženy nebo plod. Například vakcína Vaxzevria není v těhotenství doporučena vůbec. Každá žena, která se v těhotenství nechá naočkovat, riskuje zdraví své i zdraví svého dítěte. Dokonce i výrobci vakcín uvádějí, že těhotnou ženu lze očkovat pouze v případě, že je koronavirem zvlášť ohrožená, a to pod dohledem lékaře.

Ještě mnohem více se diskutuje o očkování dětí. Začínají se testovat mladí od 16 let, ale uvažuje se i o mladších dětech. Jaký to má smysl, když u nich probíhá onemocnění většinou v lehké formě?

Pro naprostou většinu dětí je covid lehkým respiračním onemocněním. Nemám data z České republiky, ale například z pravidelně aktualizované zprávy American Academy of Pediatrics and the Children’s Hospital Association vyplývá, že v USA bylo hospitalizováno mezi 0,1 a 1,9 procenta dětí s covidem. V jednotlivých státech USA zemřelo 0 až 0,03 procenta dětí s covidem. Šlo o děti s pozitivním PCR testem, covid tedy nezbytně nemusel být příčinou jejich smrti. Je pravdou, že u dětí se mohou, podobně jako u dospělých, objevit dlouhodobé zdravotní komplikace, tzv. long covid, a vzácně se vyskytuje syndrom PIMS (paediatric inflammatory multisystem syndrome) spojený s postižením srdce. Nevíme, jak PIMS vzniká, a tedy zatím nelze říct, jestli souvisí s covidem a jestli očkováním lze těmto komplikacím předejít. Stálá komise pro očkování (STIKO) v Německu nedávno očkování u dospívajících ve věku 12 až 17 let obecně nedoporučila. Podle ní je vhodné očkovat jen děti s jiným rizikovým onemocněním, a to po lékařské konzultaci. Umožňuje očkovat děti, pokud to rodič požaduje a zváží rizika, ale nevidí v tom pro děti přínos.

U nás jsou na očkování lákáni i šestnáctiletí a mají to snadné díky tomu, že nepotřebují souhlas rodičů. Co si o tom myslíte?

Právníci tento postoj Ministerstva zdravotnictví hodnotí jako hrubé protiprávní jednání. Vakcinace podmínečně schválenou vakcínou představuje zákrok, který může být spojen s trvalými nebo závažnými následky a z právního hlediska je nutné ponechat rodičům právo a povinnost o očkování nezletilých dětí rozhodnout.

Profesor Václav Hořejší v rozhovoru pro Hospodářské noviny prohlásil, že většina lidí si stále myslí, že je covid-19 jen jakési nachlazení, které u dětí není nebezpečné, ale to není pravda. Speciálně u malých dětí se objevuje multiorgánový zánětlivý syndrom, který je velmi nebezpečný. Může na dětech zanechat doživotní následky nebo na něj mohou zemřít. Prý jsou děti příliš velkou skupinou na to, aby zůstala nechráněná a zároveň byla rezervoárem pro další šíření viru. Chápu to správně, že je načase začít plánovat očkování i těch nejmenších?

Děti nejsou ohroženou skupinou a jsem proti jejich očkování do té doby než budou ukončeny třetí fáze klinických studií. Očkování je vhodné u dětí, které mají systémové onemocnění, které by se proděláním covid-19 mohlo výrazně zhoršit. Průběh onemocnění covid-19 je u dětí mírný, naopak v souvislosti s očkováním jsou děti a mladiství vystavení riziku závažných zdravotních komplikací. U mladistvých se nyní hovoří hlavně o perikarditidě a myokarditidě, které se vyskytují zejména u mladých mužů (16–30 let) ve frekvenci 1:3000–6000. PIMS-TM je bezesporu závažné onemocnění, které má velmi podobný klinický obraz jako tzv. Kawasakiho syndrom. Zatímco Kawasakiho syndrom se vyskytuje v Evropě ve frekvenci 5–15 případů na 100 tisíc dětí ročně a v USA je to 10–20 případů na 100 tisíc dětí do 5 let za rok, výskyt PIMS v České republice je 10 dětí na 100 tisíc a v USA 7 na 100 tisíc dětí. Vzhledem k podobnosti a částečnému překrývání příznaků obou syndromů je pravděpodobné, že některé děti, které by prodělaly Kawasakiho syndrom, dnes jen díky pozitivnímu nálezu SARS-CoV-2 mají dg. PIMS-TS. Ty děti mají predispozici, kvůli níž by byly nemocné i bez koronaviru. Státní zdravotní ústav (SZÚ) na svém webu v lednu 2021 konstatuje, že příčinná souvislost PIMS-TS se SARS-CoV-2 prozatím nebyla prokázána. A očkovat děti jen kvůli kolektivní imunitě je prostě neetickým přenášením problému nejstarší generace na tu nejmladší.

V tom, že nebudou děti naočkované nevidíte problém při návratu společnosti do normálního života?

Myslím si, že děti nemají být v této fázi očkované s výjimkou ohrožených dětí, tedy těch, které mají nějaké vážné onemocnění. Tak, jak tomu bylo vždy i u jiných nemocí. Doufám, že zvítězí rozum a odpovědnost a že s očkováním dětí počkáme do doby, než budou ukončeny klinické zkoušky. Epidemie je již za námi a očkování je loterie. Co však vůbec netuším, jak dopadne, je návrat společnosti do normálního života. Odborníkům se zalíbilo s námi manipulovat pomocí strachu, neříkají nám informace na rovinu a zneužívají pandemický zákon k tomu, aby omezovali naši svobodu víc, než kolik jim zákon umožňuje. Snažíme se na to upozorňovat, ale je to trochu boj s větrnými mlýny.

RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka, členka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, oboru Obecná biologie se specializací imunologie. V rámci doktorského studia se věnovala slizniční imunologii, později začala pracovat v klinické imunologii, z níž má atestaci. Podílela se na start-upu biotechnologické firmy SOTIO, kde působila mj. jako vedoucí výroby vakcín proti karcinomu prostaty, ovárií a plic. Problematice koronavirové diagnostiky se věnuje od jara 2020. Je autorkou mnoha odborných článků a přednášek týkajících se zejména protilátek proti koronaviru.