Josef Janeba
Pomník Josefu Janebovi
Při vjezdu do obce Blešno stojí u cesty krásný pomník. Na jedné straně jsou jména občanů, kteří padli v 1.světové válce, na druhé straně jsou 2 jména rodáků, kteří padli v té druhé. Jedno z těch jmen zní Josef Janeba.
Narodil se 4. 2. 1915 v této obci, ale bydlel s rodiči v nedalekém Hradci Králové. Vychodil 5 obecných tříd a 2 roky měšťanské školy, ke které přidal dvouletou státní průmyslovou školu strojní. Po vyučení strojním zámečníkem si našel zaměstnání u firmy Prokop v Pardubicích, kde se také stal členem místního Východočeského aeroklubu. Byl vycvičen v rámci známé akce 1000 nových pilotů a 1. 7. 1936 byl přijat do Školy leteckého dorostu v Prostějově, oddíl pilotů. Po absolvování ŠLD je přidělen k Leteckému pluku 4, k 34. letce do Hradce Králové. Dne 1. 9. 1938 je jmenován polním pilotem. Po rozpuštění čs. armády a vpádu Němců do Čech se rozhodl pro útěk za hranice. Ve skupince s Karlem Kuttelwascherem, Josefem Jiroutkem, Václavem a Ladislavem Procházkovými odjíždí vlakem do Ostravy a odtud do Bohumína a do polského Krakowa. Dostává se do přístavu Gdyně a na lodi Castelholm připlouvá do francouzského přístavu Calais. Již 10. 9. 1939 se hlásí na letišti v Chartres a o týden později se hlásí jako operační pilot u GC II/5 La Fayette. Během bojů na francouzském nebi sestřeluje 1 ½ letounu a sám byl sestřelen hned 2x. Když Francie kapituluje, odlétá se svojí letkou do Alžíru a poté do Oranu. Odsud odjíždí do Casablanky, kde se naloďuje a odplouvá přes Gibraltar do Cardiffu. Dne 14. 8. 1940 je přijat do RAF a o měsíc později je přidělen ke 312. stíhací peruti. Poté je přidělen k CFS Upavon do školy pro učitele létání. Týden před Štědrým dnem roku 1941 je přemístěn k 9. SFTS opět jako učitel létání. V březnu 1942 je opět převelen zpátky k 312. sq. Při startu k operačnímu letu 2. 5. 1942 se však srazil s letounem Sgt. F. Vaculíka. Zatímco Vaculík nehodu přežil, Josef Janeba to štěstí neměl. Byl pohřben na hřbitově Killay, Swansea v jižním Walesu. Za svoji činnost byl vyznamenán 2x Čs. válečným křížem 1939, medailí Za chrabrost, Čs. pamětní medailí a francouzským Croix de Guerre.
Eva Csölleová
Za službu vlasti se neplatí!
Opravdoví hrdinové jsou obvykle lidé velice skromní, nenápadní, o svých činech nemluví, nechlubí se jimi. Jen málokteří z nich o svém životě zanechají písemná svědectví. Byla by věčná škoda, kdyby jejich hrdinské činy, zaplacené často vlastním životem, zůstaly v zapomenutí. Jedním z hrdinů druhé světové války byl pilot RAF VR, plukovník letectva v. v. in memoriam Josef Janeba.
Narodil se dne 4. února 1915 v obci Blešno číslo 70, okres Hradec Králové, v rodině Josefa a Františky Janebových. Zuřila první světová válka a otec Josef Janeba se nacházel daleko na italské frontě. Po skončení první světové války, a po návratu Josefa Janeby z Itálie, se rodina přestěhovala do obce Věkoše u Hradce Králové. V roce 1924 se jí podařilo zakoupit chalupu na Pouchově, na Malé ulici číslo 100. Devítiletý Pepík Janebů si po přestěhování na Pouchov velice záhy našel kamarády svého věku – Jarku Vondráčka, Pepu Kotyzu, Hubáčka, Antonína Holuba, Láďu Jecha a další. S nimi také chodil do Obecné školy v Pouchově. Po tři roky se učil hrát na housle, ale žádný virtuos se z něho nestal. Zato rád chodil do Sokola a s kluky hrál fotbal. Do Obecné školy na Pouchově začal chodit žák Josef Janeba dne 1. září 1921 a ukončil ji 28. června 1926. Výborně se učil; na školních vysvědčeních jsou jen samé jedničky a dvojky. Dnem 1. září 1926 přešel na Měšťanskou školu chlapeckou v Hradci Králové. Znamenalo to pro něho delší docházení do školy, za každého počasí, v zimě i v létě. Žádný autobus tehdy nejezdil. Časné vstávání a únava z cest se projevila na školním prospěchu; na vysvědčení přibyla nějaká ta trojka i čtyřka. Na omluvu nutno dodat, že Měšťanská škola profesora Drtiny v Hradci Králové měla mimořádnou úroveň, učitelé kladli vysoké nároky na žáky a proto také ne každý školou s úspěchem prošel. Propouštěcí vysvědčení z Měšťanské školy obdržel Josef Janeba dne 28. června 1929. Konečné známky nedávaly naději na nějaké další studium. Alespoň ne hned. „Půjde tedy do učení,“ rozhodl otec Janeba. Učňovská léta budoucího zámečníka skončila v roce 1932. Josef Janeba chtěl však vědět víc ve svém oboru. Po zvážení rodinné a finanční situace se přihlásil ke studiu na dvouletou Státní průmyslovou školu strojnickou v Pardubicích. Do prvního ročníku byl přijat ve školním roce 1933–1934. Ještě během studia na průmyslovce se Josef Janeba stal členem Východočeského aeroklubu v Pardubicích. K posílení obrany země byla tehdy vyhlášena akce „1000 nových pilotů republice“. Neváhal a v roce 1935 absolvoval teoretický a praktický pilotní výcvik. Dne 26. března 1936 pak složil před zkušební komisí Ministerstva veřejných prací zkoušku „pilota turistických letadel“. Po zápisu do rejstříku letců, a téměř při současném nástupu do služby v armádě mu 6. 4. 1936 byla vystavena průkazka vojenského letce RČS číslo 1444, podepsaná ministrem národní obrany Františkem Machníkem. Na základě předchozí letecké kvalifikace a podle svého zájmu byl Josef Janeba u odvodní vojenské komise doporučen do Školy leteckého dorostu v Prostějově. Nastoupil zde k výcviku dne 1. července 1936 do oddílu pilotů. Adepti dostali vojenské oblečení a veškeré životní potřeby a byli ubytováni ve společné noclehárně v kasárnách na okraji Prostějova. Režim byl hned od počátku tvrdý a nesmlouvavý. Budíček byl v šest hodin ráno, následovalo mytí, holení, úklid a snídaně. Rozcvička bez košile trvala asi čtvrt hodiny. Při nástupu velitelé jednotlivých čet pak podávali hlášení veliteli, kterým byl tehdy kapitán letectva Bohumír Sedlák. Od osmi hodin začínalo vyučování, jednak teoretických předmětů: meteorologie, aerodynamika, nauka o motorech, orientace v mapách, morseovka a jiné, a také praktický pořadový výcvik, střelba, radiotelegrafie, zaměřování a pochodová cvičení s nácvikem zpěvu. Závěrečné zkoušky se konaly před komisí. Josef Janeba v teorii a ve zkušebních letech obstál. Školu leteckého dorostu absolvoval k 1. dubnu 1937. Poté byl přidělen k Leteckému pluku 4, k 34. letce do Hradce Králové. Byl povýšen a od 1. září 1938 jmenován polním pilotem letcem. Nějaký čas sloužil také v Praze, na letišti ve Kbelích. Do osudu národa i každého jednotlivce krutě zasáhla německá okupace. Josef Janeba se s ní nikdy nesmířil. Dne 1. dubna 1939 byl propuštěn ze svazku československé armády a bez vědomí kohokoli z rodiny a přátel připravoval útěk za hranice. Než jej připravil, na čas a „naoko“ přijal zaměstnání ve strojnické firmě Josefa Prokopa v Pardubicích. Podle osvědčení zde byl zaměstnán od 15. 4. 1939 do 20. 6. 1939. Nikdo z blízkých netušil, že den před tímto propouštěcím datem, 19. 6. 1939, se svými kamarády uháněl v rychlíku směr Ostrava. Za pomoci ilegálně působící organizace Svazu letců a dalších přátel přešel s kamarády, Karlem a Janem Kuttelwascherovými, Václavem a Ladislavem Procházkovými a Josefem Jiroutkem do Polska a dále do Krakova. Zde obdrželi na československém konzulátu nové osobní průkazy a víza a pokyny pro odplutí do Francie. Dne 26. července 1939 nastupují ve Gdyni na loď Castelholm, plují do francouzského přístavu Calais, odtud pak do Paříže k vyřízení žádosti o vstup do Cizinecké legie. Cílem však je stíhací výcvikové středisko letectva v Chartres, kde Josef Janeba hlásí příchod dne 10. září 1939. Po výcviku na francouzských strojích je nasazen jako operační pilot ve stíhací skupině GC II/5 „La Fayette“. Na frontové linii od 2. března 1940 do 20. června 1940 se podílel na sestřelu dvou německých bombardovacích letadel a sám byl dvakrát sestřelen. Jen se štěstím unikl zajetí. Po kapitulaci Francie odlétá Josef Janeba s letkou do Alžíru a odtud dále k Oranu, kde byl ze svazku francouzské armády uvolněn. Po přemístění do Casablanky odplouvá, spolu s dalšími kamarády na lodi Royal Scotsman do Gibraltaru a po přestupu na loď „David Livingstone“ 5. srpna 1940 připlouvají do přístavu Cardiff v Anglii. Po krátkém soustředění v Cholmondeley se dostává do Cofordu, kde je dne 14. srpna 1940 přijat do dobrovolné zálohy Královského letectva Velké Británie /RAF VR/. Je přidělen k 312. československé stíhací peruti v Duxfordu jako operační pilot a s jednotkou se přemísťuje do Speke. Je jmenován rotmistrem letectva v záloze a za boje ve Francii je mu propůjčen Československý válečný kříž 1939. V dalším období je povýšen na Flight Sergeant /F/Sgt/, je mu udělena československá medaile Za chrabrost a dne 7. října 1941 je mu propůjčen druhý Československý válečný kříž 1939. Od 13. prosince 1941 působí jako učitel létání na pilotní pokračovací škole /9. SFTS/ v Upavonu a později v Hullavingtonu. Odtud pak přechází zpět k 312. československé stíhací peruti na letišti ve Fairwood Common. Dne 2. května 1942 byla sobota. Od rána se ukazoval pěkný, slunný den. Podle rozkazu podporučík /P/O/ Josef Janeba měl, spolu s četařem /Sgt./ Františkem Vaculíkem startovat k operačnímu letu až odpoledne na doprovod konvoje. Po startu asi v 15.30 hodin, ve formaci Josef Janeba se strojem Spitfire VB BL 470 vlevo, František Vaculík se strojem Spitfire VB BL 231 vpravo, obě letadla vystoupala asi do výše 500 stop = 152 m (v protokolu je uveden odhad výšky 1000 až 1500 stop = 300 až 330 m) a poté se začala stáčet proti slunci. V tomto okamžiku se pilot Vaculík pokoušel z pravé strany přeletět na levou. Špatně odhadl vzdálenost a jeho stroj vrtulí zachytil kormidlo letadla Josefa Janeby. Ocas se roztříštil a stroj šel okamžitě nekontrolovatelnou spirálou k zemi. Je pravděpodobné, že Josef Janeba v posledním okamžiku z letadla chtěl vyskočit, ale na použití padáku nebyl čas ani výška. Dne 2. 5. 1942 v 15.50 hodin místního času se ohořelý Spitfire VB BL 470 stal jeho hrobem. Letadlo přítele-pilota Sgt. Františka Vaculíka po střetu sice začalo padat, ale klouzavým letem přistálo v polích. František Vaculík byl nervově otřesen, ale po nějakém čase se uzdravil. Vyšetřovací komise jednoznačně uznala jeho pochybení, zmírněné však tím, že jistou negativní úlohu při odhadu vzdáleností obou letadel sehrálo oslnění. V roce 1944 přeletěl buchlovický rodák Sgt. František Vaculík se skupinou československých letců na východní frontu. Při podpoře Slovenského národního povstání i on padl hrdinnou smrtí dne 20. 9. 1944. Podporučík /P/O/, příslušník 312. perutě RAF VR Josef Janeba, byl pohřben se všemi vojenskými poctami na hřbitově Killay Parisch-Churchyard, Swansea Glammorgan, South Wales do hrobu číslo 163. Smuteční obřad zachytil ve své fotoreportáži fotograf Ladislav Sitenský. Po válce byl Josef Janeba 1. února 1947 povýšen na poručíka letectva in memoriam a 17. února 1947 obdržel od prezidenta republiky československou medaili Za chrabrost. Dalších občanských a morálních ocenění se mu dostalo až po „sametové revoluci“ roku 1989. Rozkazem ministra národní obrany ze dne 29. 5. 1991 byl Josef Janeba mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě in memoriam. V roce 1991 mu velitel letectva vyslovil Čestné uznání, plně jej morálně a politicky rehabilitoval a stejné uznání mu vyslovil i Svaz letců České republiky. Dne 23. dubna 1946 se v notářské kanceláři Vladimíra Paprsteina v Hradci Králové projednávala pozůstalost po letci Josefu Janebovi. Když notář v jednání dospěl k otázce odškodnění či náhrady za tragickou smrt syna a bratra, podle svědectví sestry Boženky, Josef Janeba – otec prohlásil: „Pane notáři, za službu vlasti se neplatí!“ Tím jednání skončilo.
Ing. Jan Volák, CSc.
