Pramínek poznání

   Pramínek poznání. Vždy to tu tak bylo, že silnice protínala celou obec po její nemalé délce. Už několik let po rozšířeném pruhu asfaltu komunikační tepny č. 11.projíždí nespočetné množství aut.  Náves je nepatrná, za humny hřmotí elektrické vlaky. Když přijde jejich čas, okolo v polích zarachotí zemědělské stroje. Stroje a lidé kolem nich, to je už dávno nasazené tempo naší doby v městě jako na vesnici.Ukládat, třídit - bohatství dokumentů každým dnem roste. Do světnic nevelkého rolnického domu hluk a ruch z okolí neproniká, přesto je tu zachyceno bohatství života především a hlavně zemědělců. V rodech, v obci, v okrese, v kraji a nezřídka i v národě. Na arších papíru, tištěných i popsaných, na fotografiích, na kresbách. Stovky, tisíce jich jsou ve skříních, v příhradách kolem stěn světnice. Chtělo to lásku. Měl ji, zděděnou po otci. Lásku k půdě, k zemi, k lidem, kteří na ní pracují. Studentíka rolnické školy před více než 50 lety zaujala nejdřív bohatá tatínkova knihovna. V ní převažovaly hospodářské knihy, mnohé psané hospodářskými buditeli v padesátých letech minulého století. Zájem o noviny a časopisy zvýšila škola. Přitahován touhou znát minulost svého rodu, rodů sousedů, dějiny obce. život rolníků, ptal se, hledal, zapisoval, vystřihoval, ukládal. Vypisoval pozoruhodné události, týkající se zase hlavně života na vesnicích. Dobrý mladý hospodář byl brzy vtažen do veřejného života a tak se jeho archív rozrůstal. Nakonec se rozhodl sbírat a urovnávat všechny pozoruhodnosti, které by zajímaly vesnického člověka tehdejší doby, dneška, i příštích generací. Je tu opis provolání vrchního velitele ruských vojsk, která v roce 1914 tlačila rakouskou armádu do horních Uher (dnešní Slovensko), leták, v tisících rozšířený po historických zemích, oznamující blížící se svobodu a jak šel život dál v první republice, růst motorismu, vzestup letecké dopravy, expedice generála Nobile k Severnímu pólu. Je toho příliš mnoho k vyjmenování, hodně minulosti, která poučuje. V dokumentujících výstřižcích je tu i v obrázcích, památka na ty, kteří venkovského člověka podněcovali k činorodé práci. Vzpomínky na ty, kteří pomáhali k lepšímu hospodaření na vesnici. Obrázkové i tiskové dokumenty na dnešní lidi, kteří stavějí dílo socialistického zemědělství. (Snímky autor)zemědělců, zejména ve své obci, a zemědělství vůbec. Těší ho, že má dostatečné uznání a podporu v místní organizaci KSČ, v národním výboru a družstvu. Je členem pražského Klubu sběratelů kuriozit a Klubu sběratelů při KD ROH v Hradci Králové. Předměty jeho sběratelského zájmu jsou však nevyměnitelné. Z minulosti sebere a pečlivě uloží vše, každou pozoruhodnost která může doložit způsoby práce a života v někdejších dobách. A přítomnost? Ta ho jen podněcuje k vytrvalosti. A tak je zcela samozřejmé, že je i obrazově spolehlivě zachováno otevření hokejového hřiště, jedna z nejnovějších akcí občanů sportovců. A činnost vesnických sportovců je další náplní jeho sběratelské trpělivosti. Textem i obrazem už mnoho let zachycuje výsledky ve sportovních soutěžích Zemědělských novin „Zlatý pohár v kopané, „Zlatá podkova v jezdectví“ a „Stříbrná věž v šachu.“ Jsou to stovky originálních i reprodukovaných fotografií, zejména fotbalistů. Je mu dostatečnou odměnou zaujatá pozornost u diváků na turnajích, na nichž může upravit malou výstavku svých sbírek. Stejně s ostatními zemědělci bude si Václav Mokerský letos připomínat 25. výročí socializace zemědělství. Sám nejlépe ví, jaký obrovský pokrok udělalo. Je si vědom, že není jediný v našich vsích, kdo se sběratelstvím pro poučení budoucích generací zabývá. Proto o svých krásných sbírkách skromně říká, že jsou jen pramínkem poznávání.

Příloha pátečních zemědělských novin 1.února 1974 Jindřich VOLPRECHT